Pravidelná setkání

Aktivity našeho sboru, které se pravidelně opakují najdete v přehledné tabulce

Život sboru v obrazech

Připravili jsme pro vás krátkou fotoprezetaci ze života sboru
zavislosti

Šance podaná ruka

Součástí našeho sboru je také projekt Šance podaná ruka, který se zaměřuje na lidi s problémem závislosti (drogy, alkohol, automaty, bulimie, anorexie, pornografie...). Více informací...

Kavárna Pamoja

Zveme vás k příjemnému posezení v útulné nekuřácké kavárně Pamoja, která se nachází v přízemí Sborového centra Hutník. Pro více informací navštivte stránky kavárny Pamoja

Děti Afriky

Součástí tohoto misijního projektu našeho sboru je podpora vzdělávání různých osob v Mbulském distriktu Tanzanie, stavba školy a sirotčince, ale také i "adopce na dálku". Více informací...
  • Registrace

Život ve světle věčnosti

1. Korintským 7, 29- 31

14. října 2018

Žijeme v době, která má stejné problémy jako každá jiná doba. Už od prvních stránek Bible vidíme, že největším problémem člověka je modlářství. V průběhu staletí se ty modly mění, ale jsou tady stále. Mezi dnešní modly patří vztahy, emoce, materiální zabezpečení či úspěch. Ale ani to nejsou nové modly. Píše o nich už i apoštol Pavel v textu, který je určen na dnešní neděli. Ten text patří mezi ty náročnější, ale zkusíme se s ním nějak poprat. Vyslechněte si jej.

Chci říci, bratří, toto: Lhůta je krátká. Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, a kdo pláčou, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali; neboť podoba tohoto světa pomíjí.“ (1.Korintským 7, 29-31)

Ten text nám jistě v hlavě otevírá mnoho otázek a doufám, že si na ně postupně odpovíme. Chtěl bych se zaměřit na to, co je Pavlova hlavní myšlenka a co chce a nechce říct.

1. Hlavní myšlenkou je, že lhůta je krátká

Tímto vyjádřením apoštola Pavel náš text začíná. Co tím přesně myslí, to zase vystihují slova, kterými jsme končili. „Podoba tohoto světa pomíjí.“ (v.31) Takže když Pavel píše, že lhůta je krátká, tak tím myslí, že svět, tak jak ho známe brzy skončí. Kdybychom vzali do úvahy ostatní Pavlovy listy, byli bychom bez pochyb, že hovoří o konci tohoto světa, o druhém příchodu Pána Ježíše Krista a o stvoření nového nebe a nové země.

A teď bychom si mohli položit otázku. Spletl se Pavel? Vždyť je to 2000 let a stále nic. Takže bychom si mohli říct, že ta lhůta až tak krátká není. Je docela pravděpodobné, že Pavel by byl velmi překvapen, kdyby věděl, že to bude ještě trvat dalších 2000 let. Ale to asi nic nemění na Pavlově výroku, že podoba tohoto světa pomíjí. Svět, jak ho známe, směřuje ke svému konci.

Ale už apoštol Petr předvídal, že někteří si to budou vykládat tak, že Ježíš nepřišel a že křesťanství se mýlí. Petr zapsal: „Především vám chci říci, že ke konci dnů přijdou posměvači, kteří žijí, jak se jim zachce, a budou se posmívat: "Kde je ten jeho zaslíbený příchod? Od té doby, co zesnuli otcové, všecko zůstává tak, jak to bylo od počátku stvoření."“ (1.Petr 3,3-4)

Bible jasně říká, že nikdo neví, kdy ten konec přijde. Stejně tak jako nikdo neví, kdy zemřeme. Ten Biblický důraz je jasný. Tím důrazem má být to, abychom ten den očekávali a byli připraveni.

Jak máme být připraveni? Myslím, že ta prostřední část našeho textu hovoří právě o tom.

Pavel píše: „Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli, a kdo pláčou, jako by neplakali, a kdo jsou veselí, jako by nebyli, a kdo kupují, jako by nevlastnili, a kdo užívají věcí tohoto světa, jako by neužívali.“ (v.29-31) To je opravdu velmi zvláštní text. A kdybychom neměli nic víc, tak bychom asi byli velmi zmateni. Pojďme se tedy nejprve zamyslet, co Pavel nechce říct.

2. Pavel nechce říct, abychom utekli

Jsem přesvědčen, že apoštol Pavel nechce, abychom z manželství, od svého smutku či radosti nebo od svého každodenního života utekli.

Podívejme se na ty konkrétní situace. „Proto ti, kdo mají ženy, ať jsou, jako by je neměli.“ (v.29) Ono to zní jako doporučení, že se máme na ty svoje manželky vykašlat. Máme prostě žít tak, jako bychom žádné manželky neměli. Nicméně, my známe Bibli a tak víme, že jinde nám ten stejný apoštol Pavel říká jiné věci. Například v listu Efezským čteme: „Muži, milujte své ženy, jako si Kristus zamiloval církev a sám se za ni obětoval.“ (Ef. 5,25) To úplně nezní jako výzva, abychom je ignorovali.

Nebo ta druhá výzva, která říká, že ti kdo pláčou, mají být jako by neplakali. Ale opět, Bible nás na mnohým místech povzbuzuje, abychom se rmoutili nad věcmi, které to vyžadují. Stejný Pavel třeba říká: „Radujte se s radujícími, plačte s plačícími.“ (Římanům 12, 15) Takže podle Bible je tady čas na zármutek.

Stejně tak bychom mohli hovořit o těch ostatních oblastech, které Pavel zmiňuje. Podobně mluví o veselí, o vlastnění majetku a o užívání si dobrých věcí.

Myslím, že můžeme dojít k závěru, že Pavel po nás nechce, abychom ty věci odstavili nebo od nich utekli. Vždyť to všechno jsou jeho dary. Tak o co tady Pavlovi jde?

3. Pavel radí, abychom měli dobrou perspektivu

Myslím, že jediné logické vysvětlení je to, že Pavel nám těmito silnými slovy chce říci, aby se náš život netočil kolem těchto oblastí, ale abychom je podřídili té věčné perspektivě. I tyto věci se totiž mohou stát modlou, které zastřou náš pohled na Ježíše a na věčnost.

Pavel nejprve zmiňoval manželství. Manželství a rodina opravdu mohou člověka naplnit velkým štěstím. A člověk se může zaměřit právě na tu svoji rodinu až do té míry, že zapomene, že tady nejsme věčně a ani tu rodinu nebudeme mít věčně. I svobodný člověk se může tak zaměřit na nalezení partnera, že tento cíl převýší jeho věčné cíle. A tak když Pavel radí, že máme žít, jako bychom tu manželku či rodinu neměli, tak nám vlastně ukazuje na to, že náš vztah k očekávání věčnosti má být stejný, jako bychom tu rodinu neměli. Rodina či jakékoli vztahy by nám neměly ubrat zaměření na Pána Boha a omezit naše očekávání věčnosti.

To druhé, co Pavel zmiňuje, je pláč a zármutek. Člověk se může tak zakuklit do zármutku, že zapomene na všechno kolem sebe. Zapomene na Pána Boha, který tady je a který nás nese v období zármutku. Člověk někdy zapomene na to, že je tady věčná naděje. Pavel tedy radí, abychom nedovolili zármutku okrást nás o radostné očekávání věčnosti. Takoví lidé mají mít vzah k Pánu jako by ten zármutek neexistoval.

Pak Pavel zmiňuje opak pláče, tedy veselí. Ano, radost nás také může odvést od soustředěnosti na věčnost. Máme se tak dobře, že si žijeme jako v ráji na zemi a tratíme potřebu věčnosti i Pána Boha. A Pavel tedy radí, abychom v těch dobrých dnech žili tak, jako by nebyly tak dobré, abychom neztratili tu věčnou vyhlídku.

A potom zmiňuje ty, kdo kupují a nakonec ty, kdo užívají dobré věci. Když jsme ve shonu toho materiálního světa, ve starosti zabezpečit si živobytí, ve snaze užít si dobrých věcí, tak se nám také někdy ztratí ta věčná perspektiva z očí, protože vidíme jen to, co všechno chceme ještě zařídit a čeho všeho dosáhnout. A do toho Pavel říká, že máme žít, jako by tyto věci vůbec nebyly, a soustředit se na to, že jednou z tohoto světa budeme odcházet a že nás čeká dobrý domov.

Takže Pavlovi jde opravdu o jedno zásadní. Jde mu o to, abychom se nenechali ničím rozptýlit od života, který je zaměřen na Krista a který směřuje k nebeskému domovu.

A tak se tě dnes Pavel ptá, zda nejsi až příliš zaměřený na své kamarády, na dobré vztahy, na svoji manželku na své děti a zda při tom nezapomínáš na to, že dnes potřebuješ být připraven na setkání s Ním. Pavel se tě ptá, zda nežiješ v nějaké depresi či smutku, nebo naopak v radosti a veselí tak, že nevidíš, že jednou toto všechno skončí a bude tu věčnost buď s Ježíšem, nebo bez Něj. Pavel se ptá, zda nežiješ v koloběhu shánění věcí a zajišťování chodu domácnosti či firmy natolik, že ani nemyslíš na to, že dnes může být tvůj poslední den.

Dovolte, že zakončím tím, že vám převyprávím kousek z kázání Johna Pipera, které měl ke středoškolákům. Ptal se jich, co je tragédie. A povídal o dvou ženách. První se jmenovala Ruby a nikdy se nevdala. Celý život posvětila tomu, aby nemocní a trpící v nejzapadlejších koutech světa slyšeli o Ježíši. Druhá se jmenovala Laura a potom, co jako lékařka odešla do důchodu, se připojila k službě Ruby. Té první už bylo přes osmdesát, druhé k osmdesátce moc nechybělo. Jely autem v africkém Kamerunu a selhaly jim brzdy. Zřítily se ze srázu a byly na místě mrtvé. A Piper se těch studentů ptá, zda je toto tragédie. Potvrzuje jejich výkřiky a říká, že není tragédií, když někdo zasvětí svůj život službě Ježíši Kristu a pak odejde na věčnost za tím, kterému sloužil. To není tragédie! To je vítězství.

A potom přidal druhý příběh, který četl v jednom časopise v čekárně u lékaře. Byl to příběh Boba a Penny, kteří měli našetřeno tolik, že jako padesátníci odešli do předčasného důchodu a odstěhovali se na Floridu. A teď si užívají na své krásné jachtě, hrají softbal a sbírají na pláži mušličky. A Piper dodává: To je tragédie! A varuje studenty, aby neskočili na lep té představě, kterou v nás živí společnost, že prvně musíme pořádně makat, abychom vydělali a potom si užívat to, co jsme vydělali. Piper říká: Neproplýtvejte svůj život. Žijte život s perspektivou věčnost. Žijte pro Boží království. Protože jednou se postavíte před Stvořitele světa, a když se vás zeptá, co jste dělali posledních dvacet let, co Mu řeknete? Ukážete Mu svoji sbírku mušliček? Neproplýtvejte svůj život!

Jsem vděčný, že v našem sboru máme ty, kdo jsou pro mne v této oblasti vzorem. Jsou pro mne vzorem života, který je zaměřen na Krista, vzorem života ve světle věčnosti. Zmíním jen jednoho, bratra Stanislava Kukuczku. Včera jsem ho v nemocnici krátce navštívil. Už jsme si nepopovídali. On už výrazně klepe na ty dveře věčnosti, které se asi už brzy pro něj otevřou. Ale není to žádná tragédie. Je to radost. Konečně bude tam, kde vždy chtěl být. A na jeho životě to bylo vidět. On žil perspektivou věčnosti a byl svědectvím pro druhé. Nenechá po sobě ani jachtu ani sbírku mušliček. Nechá po sobě ty, kteří budou vzpomínat, jak je duchovně ovlivnil.

Apoštol Pavel nás dnes volá, abychom nedovolili ani rodině či jiným vztahům, ani smutkům či radostem, ani materiálním věcem či třeba kariéře, aby nás okradli o vyhlídku na věčnost a na setkání s Ježíšem Kristem. Nemáme od těchto věcí utíkat, ale máme s nimi žít s perspektivou věčnosti. A pamatujme, že Ježíš „za všechny zemřel proto, aby ti, kteří jsou naživu, nežili už sami sobě, nýbrž tomu, kdo za ně zemřel i vstal.“ (2.Korintským 5, 15) Lhůta je krátká, nežijme sami sobě, ale tomu, kdo za nás zemřel a vstal!

Michal Klus, pastor

Kanál YouTube

Záznamy z našich kázání si můžete najít na našem Kanálu YouTube.

Sborové aktuality

Hosté on-line

Právě přítomno: 260 hostů a žádný člen

Kde nás najdete

Hledám Boha

hledam boha a

Slovo na každý den

slovo pro kazdy den

RÁDIO 7

radio7

Biblická lupa

biblicka lupa

KS-SCH

kssch